Do školy i do života s úsměvem
Pro spoustu rodičů je čtení doma každodenním bojem.
Dítě čte pomalu, domýšlí si slova, zaměňuje písmenka nebo si po přečtení nepamatuje vůbec nic. Každá chyba znamená napětí – rodič opravuje, dítě se začne vztekat nebo se stáhne, a z původně krátké chvilky u knihy je dlouhý stres, který ničí náladu všem.
Některé děti se čtení úplně vyhýbají, jiné se trápí, protože jim to nejde jako ostatním. A rodiče mezitím přemýšlejí, jestli je to „jen pomalé učení“, únava, slabá pozornost, nebo jestli za tím nestojí dyslexie či jiná porucha učení.
Mnoho dětí přečte řádky, ale nerozumí obsahu. Některé odbíhají, nedokážou u textu udržet pozornost a po chvilce čtení jsou vyčerpané. Jiné čtou tak pomalu a namáhavě, že už nemají sílu vnímat význam vět. Rodiče pak často cítí bezmoc: chtěli by pomoci, ale nevědí jak. A čtení, které by mělo být cestou k poznání, příběhům a fantazii, se doma mění ve frustraci, slzy a výčitky.
Abychom dítěti opravdu pomohli, musíme nejdřív zjistit, kde přesně problém vzniká. Někdy dítě nečte pomalu proto, že „se nesnaží“, ale protože ještě nemá jistotu v tvarech písmen, nebo nezvládá slabiky. A pokud nemá pevné základy, čtení je pro něj vyčerpávající a frustrující.
Dítě potřebuje mít tvary písmen opravdu „v ruce“. Společně si je opakujeme, ukazujeme, spojujeme — prostě upevnit, aby je bezpečně poznávalo s jistotou a bez váhání.
Jakmile jsou písmenka jistá, začínáme postupně: slabiky, jednoduchá slova, postupně delší. Vše je potřeba zacvičit do jistoty.
U trénování čtení nejde o kvalitu, ale o množství. Dítě se zlepšuje tím, že hodně čte, ale jen text, který je pro něj lehký.
To je obrovsky podceňovaná věc. Někdy se děti nemohou rozečíst nebo zbytečně dělají chyby, protože mají nevhodné texty.
Dnešní knížky nebo slabikáře mají často písmenka příliš malá, obsahují mnoho textu na stránce a plno jiných podnětů, které děti rozptylují nebo jim brání v rozpoznávání písmenek. Potřebujeme velká písmena, málo textu na stránce, ideálně doplněné jednoduchým obrázkem souvisejícím s textem.
Mnohem víc než opravování chyb. Dospělý by měl především podporovat, chválit a dodávat jistotu, aby dítě nezažívalo stres nebo strach ze selhání. Opravy volíme jemně a jen tam, kde to opravdu dává smysl. A když dítě zažívá úspěch, roste mu chuť pokračovat.
Jakmile začínáme s delším textem, sledujeme, jestli dítě opravdu chápe, co čte.
Není to žádné zkoušení — jen se ptáme:
„Co tomu rozumíš?“ „O čem to bylo?“
A pokud je některé slovo nejasné, rovnou ho vysvětlíme. Tím dítěti rostou slovní zásoba a jistota.
Veronika Masopustová
Vzdělávání dětí se věnuje od roku 2013. Nyní je ředitelkou studijních center BASIC v Jihlavě a Pelhřimově a pomáhá ostatním pobočkám. Na celostátní úrovni se věnuje též propagaci studijních center BASIC.
© BASIC Česká republika, z. s. | ochrana osobních údajů | cookies
Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby
Studijní centrum BASIC je oprávněno používat služby Applied Scholastics®. Applied Scholastics® je ochranná známka ve vlastnictví mezinárodní organizace Association for Better Living and Education International a je použita s jejím svolením.