10 nejčastějších chyb při učení

Publikováno: 2. 10. 2017 | rubrika: Jak na učení

Víte jaké největší chyby děláte, když se učíte se svými dětmi?

1. Neustálé opravování

Pokud dítě při učení neustále opravujeme a upozorňujeme na chyby, můžeme ho tím doslova zničit. Dítě bude mít pocit hlouposti, neschopnosti a samo se po nějakém čase bude soustředit jen na nedostatky. Můžeme v něm vyvolat pocity strachu, neúspěchu, a tím ještě větší chybovost v učení. Zaměřte se tedy spíše na to, co dělá dítě dobře, co mu jde a v čem je úspěšné.

2. Porovnávání dětí

Často říkáme, že každé dítě je jiné. Občas se ale nějakému tomu porovnávání nevyhneme.

„Proč s tebou to jde tak pomalu? Podívej se na Pavlíka, jak mu to jde a nemusím se s ním tak dlouho učit. A Patrik Nováků měl z toho diktátu jedničku. Proč jí nemůžeš mít i ty?“

Co v nás, ale především v dětech, takové porovnávání způsobuje?

Může to být pocit neschopnosti a méněcennosti. Ztráta jistoty a schopnosti být v něčem úspěšný. Vyvolání nepřátelství vůči ostatním dětem, které jim dáváte za příklad. Nic pozitivního ani motivujícího v těchto větách nenajdeme.

3. Hrozby a tresty

Pokud se dítěti v učení nedaří a výsledky nejsou podle našich představ, nejvhodnějším řešením není dávat dítěti tresty, zákazy či mu vyhrožovat. Často to má za následek u dětí psychické obtíže a demotivaci.

Nejlepší je si s dítětem sednout, řešit vše v klidu a s chladnou hlavou. Má to větší účinek než křik a výčitky. Je potřeba se domluvit na jednotném přístupu a probrat ho i s dítětem. Také nároky na školní výsledky a zlepšení by měli být přiměřené. Následně najít příčinu neúspěchu a zjistit, zda nepotřebuje v učení nějakou pomoc. Společně si poté naplánujte, jak dosáhnout zlepšení.

4. Nereálné cíle

Při učení s dítětem je potřeba stanovit cíle. Tyto cíle však musí být pro dítě reálné. Jestliže nejsou reálné, jsou těžké a pro dítě nedosažitelné. V takovém případě to může způsobit opačný účinek. Dítě by chtělo, ale ví, že na tento cíl nyní nedosáhne. Je pro to lepší si dávat menší, za to reálnější cíle. Když ho dítě dosáhne, je potřeba ho řádně potvrdit, pochválit a dát další vyšší reálný cíl.

5. Nedostatek chvály

Když se dítěti ve škole a v učení moc nedaří, tak ho nechválíme. Není přeci za co, že? Žádných úspěchů nedosahuje. Občas si nedostatek chvály zdůvodňujeme i tím, že když dítě za určitou činnost pochválíme, může získat nereálný pocit, že danou látku zvládá a přestane se snažit.  Je potřeba dítě při potížích s učením chválit a potvrzovat za dosažené pokroky, i když se nám zdají malé. Právě to ho přiměje k tomu, aby se ještě více snažilo.

6. Časový tlak a spěch

Chvátáme na dítě a zbytečně ho stresujeme ohledně času. Pokud na některé děti pospícháme, mohou být úplně paralyzované a neschopné fungovat.

Každé dítě je jiné. Některé začalo chodit již v deseti měsících a druhé v patnácti. Každý člověk má svoji rychlost a schopnost se učit. Každý jsme jiná osobnost a máme jiné talenty. Při učení nám některé předměty jdou lépe a jiné hůře. A z toho důvodu potřebujeme i jiný čas, abychom určitou látku zvládli. Člověk, který je klidný a trpělivý, když učí, má u studenta rychlejší výsledky, než když je netrpělivý a nervózní.

7. Negativní emoce

Často sami jako rodiče zaujímáme při učení s dítětem negativní emoce, jako jsou: nepřátelství, hněv, strach, zoufalství… Víte, že emoce jsou nakažlivé? A jestliže mám jako rodič při učení negativní emoce, přenesou se na dítě a jeho přístup k učení. Výsledky tomu budou také odpovídat. Proto se snažte držet v pozitivních emocích. Usnadníte si tím učení a přístup k němu.

8. Příliš těžké učivo

Po dítěti požadujeme to, co není v jeho silách. Projevuje se to jeho pomalostí, často chybuje a naučenou látku si dlouhodobě nezapamatuje. Odmítá se učit, ztrácí sebedůvěru, je si nejisté a zmatené. Při učení je nejdůležitější prvně vyřešit základy a začít od bodu, kde ještě zdánlivě nemělo potíže. Následně postupně přidávat přiměřeně další obtížnost tak, aby se z toho dítě cítilo pohodlně. Uvědomovalo si, že dělá pokroky a že se mu daří.

9. Pocit nadřazenosti

Dítě by nikdy nemělo cítit při společném učení vaši nadřazenost, i když jste jeho rodič. Nevnucujte mu svůj princip myšlení a chápání. Každý je jiný a vašemu dítěti to nemusí dojít stejným způsobem jako vám před lety. Raději se ho ptejte, jak dané věci rozumí a nechte ho, ať si na věci přijde samo. Právě díky tomu dokážete dítě vést, a ne mu jen předkládat svůj pohled na věc. Snažte se, aby ve vás dítě vidělo člověka, který umí znalosti používat v praxi a ne někoho, kdo „rozumuje“.

10. Nesrozumitelnost učení

Snažte se používat přiměřenou slovní zásobu, aby vám dítě rozumělo. Citlivě odhadněte úroveň dítěte a podle toho volte vhodné vyjadřovací prostředky. Často se při učení používají složité termíny a cizí slova, kterým dítě nerozumí. Dítě se postupně v učení začne ztrácet, je nepozorné a poté nemá chuť pokračovat.

Chcete jít na učení jinak? Přijďte na přednášku „Jak na učení bez mučení“!