Slovo jménem STRACH

Publikováno: 4. 11. 2019 | rubrika: Jak na učení

„Ty jo, už zase písemka.“  „Pořád něco píšeme. Je to hrozný.“  „Proč musíme pořád něco psát?“

Slyšeli jste někdy takovéto otázky od svých dětí?

Co se za těmito slovy skrývá?

Jaké pocity mají vaše děti ohledně psaní písemek?

Co se v nich děje?

A jaké známky bývají většinou z písemek?

Asi to známe všichni. Dost často se vystřídají všechny známky, které na známkovací stupnici máme. Nějaké jedničky, dvojky a pak zbytek jsou trojky, čtyřky, možná i pětky. Přitom víte, že se vaše dítě učilo a že látku umí. Přesto přinese trojku, čtyřku nebo pětku. Proč? Proč to tak je? Nenaučilo se snad látku dostatečně? Nebo se učilo něco jiného? Vždyť jste to spolu cvičili a šlo to. 

Ano, je možné, že dítě nemělo dostatečně pochopenou látku a neumělo ji použít. Možná selhala paměť, protože se látku naučilo nazpaměť a nemělo ji zcela pochopenou. Avšak je ještě jeden faktor, který ovlivňuje výkon dětí ve škole. Jmenuje se STRACH. Strach dětí, že nebudou vědět, jak zadání vypočítat, napsat, že písemku napíšou špatně. A pokud nemají látku pochopenou a dostatečně zažitou, je to dvojitá dávka tlaku na jejich výsledný výkon.

Strach je velký strašák.

Až tak velký, že dokáže děti paralyzovat a ony pak v písemce nespočítají nebo nenapíší nic. Paměť jako by nebyla. Někam si zmizí a v hlavě zůstane úplné okno. Nic. Případně se stane, že dítě látku pomotá, začne zmatkovat a má půlku příkladů špatně. Pak přijde z písemky trojka jako vyšitá.

Hodně dětí se z psaní písemek stresuje.

Mají strach, že „slíznou“ špatnou známku. Jak budou reagovat rodiče? Budou se zlobit? Budou zklamaní? Budou se dítěti spolužáci ve třídě smát? Že je hloupé, protože to neumí? Že zase dostane špatnou známku? Co na to bude říkat učitel? Uslyší zase, že ho to nepřekvapuje? Že pokud bude takto pokračovat, bude třídu opakovat? A co když bude na dítě učitel spěchat? Jako v písemkách na čas? Někdy se stane, že někteří učitelé používají stopky a měří dětem jejich výkon. Dokážete si představit ten tlak a strach dítěte? Musí být obrovský.

A ještě, když vědí, že nejsou tak rychlé, dost často písemku vzdají nebo nedopíší.

Jsou však i typy dětí, které tímto neprochází. Takové ty „splachovací typy“. Zvládnou se se stresem z písemek vyrovnat. Vlastně jim ani moc nezáleží na tom, jakou známku dostanou. A i když látku neumí tak dobře jako jiní, skončí pak s lepší známkou, než ti, co stresu podlehnou.

Dalším faktorem, který naše dítě může ovlivnit ve výkonu je i strach nás rodičů.

Bojíme se, že dítě písemku pokazí. „Jen aby tu čtvrtletku napsalo dobře.“ A pokud dítě dostává špatné známky, může se stát, že tak nějak počítáme s tím, že zase nějaká ta trojka, čtyřka, ne-li pětka přilítne. Jenže děti jsou jako houby. Velmi dobře nasávají a mají neskutečně dobře vyvinuté radary na to, aby cítily vaše pocity, strachy. I když nic neřeknete, nedáte znát. Ony to cítí. Pak přebírají váš strach a nesou si jej s sebou. Případně nesou ještě dvojitou dávku strachu, svoji a vaši.

Co s tím? To nejdůležitější na škole a učení je, aby dítě látku pochopilo, naučilo se ji a mělo ji zažitou natolik, aby ji mohlo později ve svém životě použít. Známky nejsou to hlavní. Nikdo se Vás nebude ptát na to, jaké známky ve škole jste měli.

Co budou děti v životě potřebovat?

Naučit se věřit si, naučit se překonávat překážky, spoléhat samy na sebe, že se v životě hodně věcí nepovede a že to není důvod věci vzdát, ale vydržet a zkoušet dál a s touto výbavou pak používat znalosti, které ve škole nabyly. Věřte jim, dejte jim prostor. Počítejte s tím, že jsou jiné než vy, že někdy nepochopí tak rychle to, co chápete vy. A pokud mají problémy v základech, nebudou umět některé věci správně vypočítat nebo napsat. Nerozčilujte se, i když budete muset látku vysvětlovat stokrát. A nehodnoťte. Ony nejsou vy. Mají jen jiný způsob, rychlost, potřeby a potřebuji od nás rodičů přijetí. Přijměte je takové, jaké jsou, i když jim to ve škole nejde, i když zrovna nebudou vědět něco, co by „přece už dávno vědět měly“.

Doplňujte, ukazujte, vysvětlujte, hledejte řešení. A hlavně nehodnoťte.