Jak poznám, kdy začínají potíže s učením?

Publikováno: 9. 9. 2019 | rubrika: Jak na učení

Mnoho z nás, rodičů, se dívá na známky. Pokud je známka dobrá, tak obvykle učení neřešíme. Pokud je špatná, tak teprve zpozorníme.

Ale co to je dobrá známka? Pro někoho to jsou 1, 2, 3. Někdo považuje za dobrou známku i 4. Samozřejmě záleží i na známkování každého učitele. Některý učitel má „mírnější“ známkování, jiný „přísnější“.

Podle čeho se tedy řídit?

Člověk je od přírody zvídavý tvor, to vidíte již na malých dětech, kdy se na všechno ptají „proč“? To, že se přestáváme chtít něco učit, je znamení, že tomu nerozumíme.

Zkuste se podívat zpátky na to, co vás ve škole bavilo – určitě jste tomu rozuměli. Naopak to, co nás nebavilo – tomu jsme nerozuměli. Když jsme potřebovali nahnat známky, tak jsme se to „nabiflovali“, ale po týdnu jsme si to již nepamatovali.

Jak se projevují potíže s učením?

• první známky zaznamenáváme v podobě sníženého/pokleslého zájmu o daný předmět, nechuť se ho učit;
• dítě se odtahuje od učení, začíná se projevovat určitá nervozita (okusování tužek, čmárání do sešitů, klepání nohama pod stolem, pláč u učení…);
• vypadá jako duchem mimo a nepamatuje si, co jste se učili či četli;
• projevuje se u učení únava a zívání;
• může nastat i pocit hlouposti a neschopnosti se něco naučit;
• následně je dítě při učení pomalé a přestává stíhat tempo ve škole.

To, že dětem učení nejde, se nemusí projevovat ihned na známkách. Poznáme to ale na jejich přístupu k učení. Pokud jim učení nejde, tak se učit nechtějí. Nezáleží na tom, jestli mají 2 nebo 4.

Jak se z toho dostat ven? Řešení je občas jednodušší, než se zdá být. Jakmile je něco složité a komplikované, většinou to není správně. Určitě víte, že nejjednodušší řešení je to nejlepší.

A právě prvním krokem je návrat k úplně jednoduchým věcem, k základům, kde to dítěti ještě šlo. A v tom bodě začít.

Občas se budeme muset vrátit hodně zpět. Pro dítě musí být daná látka jednoduchá. Musí si v ní být jisté. Jakmile si je nejisté, začíná zpomalovat a nechce se mu do dalšího kroku. To znamená, že nemá zvládnuté učivo, které mu předcházelo.

Dalším krokem, tím nejdůležitějším, je vše správně pochopit. Jakmile totiž něco nechápu, nerozumím tomu, odmítám se to učit.

Jak rozumíte následujícím větám?

„Tůň je deprese naplněná vodou, která za normálního stavu vody není spojená se samotným tokem.“

„Tramvaj zatahuje do remízy.“

Deprese (snížení, pokles) – v tomto případě je to pokles zeminy, kde vznikla prohlubeň pro tůň

Remíza – vozovna

Dávají vám tyto věty smysl? Chtěli byste pokračovat dál?

Čeština je bohatý jazyk a slova mají mnohdy více definic. Někdy všechny neznáme a následně nám text nedává smysl. To, čemu rozumíme, se nám zdá jednoduché a občas nechápeme, že pro ostatní to snadné není a že mají něco nepochopeného.

Nepochopení slova či symbolu má řadu projevů jako je nervozita, jste duchem mimo, můžete se cítit hloupě, pociťujete únavu, utíkáte od učení, nejste schopni si danou látku zapamatovat….

Při učení se proto při objasňování nebojte sáhnout i po názornosti. Čím více obrázků, náčrtků, různého znázorňování, zvětšení textů, tím je pro dítě učení snadnější a uchopitelnější.

Pokud doma při učení pozorujete podobné projevy, je načase to začít řešit a nečekat, až se tento problém ještě zvětší.

Objednejte se na naši informační schůzku nebo přednášku a my vám s tím pomůžeme!