Poradna BASICu

12. 9. 2014  |  Veronika Masopustová  |  Novinky

Mám syna, který chodí do šesté třídy. Asi ve čtvrté třídě začaly problémy s diktáty. Neznáme z nich jinou známku než pětku. Jde o chyby v psaní i/y. Písmo má pěkné, tempo stíhá, znaménka nad písmenky nezapomíná a není majitelem žádné poruchy učení. V ostatních předmětech je to vynikající student.

Je to stejná situace jako u novopečeného majitele řidičského průkazu. Předpisy se naučíte, ale stejně děláte na silnici chyby, než jízdu se vším všudy pořádně zvládnete a než se z Vás stane dobrý řidič. A tak je to i se vším učením. Každý je jiný a potřebuje určitý čas na „zažití“ nových věcí.

 V případě Vašeho syna bych doporučila diktátový trénink. Jako ve sportu. Začněte diktáty se sníženou náročností – nejdříve krátké diktátky jen na vyjmenovaná slova. Když je bude psát rychle a bez chyby, tak přidejte koncovky podstatných jmen, následně koncovky u sloves a nakonec přídavná jména. Každý druh pravopisu je nutné pořádně zažít a procvičit.

Takže pro shrnutí: musíme znát všechny pravidla a poučky, přesně jim rozumět, a pak vše zažít a procvičit.

Dcera zasedá k učení vždy s odporem a většinou i brekem, i když na ni nekřičím. Chodí do druhé třídy. I když dělám šaškárny, abych ji rozveselila, stejně to nezabírá.

Bohužel nevím přesně, co Vaší dcerce ve škole nejde. Ale nejspíše tam nějaký zádrhel bude. Přestavme si, že dítě ve druhé třídě by mělo číst relativně dobře – zvládá si přečíst jednoduché pohádky atd. Pokud nějaký žáček ještě zápasí s pletoucími se písmenky, pomalým slabikováním…, tak je jasné, že požadavky, které jsou ve druhé třídě kladeny, pro něj představují nepřekonatelnou zeď. Nejjednodušším řešením pro děti bývá útěk od učení. A určitě na jeho tváři neuvidíte úsměv. Pokud tedy v učení vaší dcerky jsou věci, které nejsou dobře zvládnuté, bylo by potřeba je určitě řešit. Většina rodičů doufá, že z toho dítě „vyroste“ a vše se časem samo urovná a spraví. Ale všichni víme, že bez práce nejsou koláče.

 A ještě se vyjádřím k náladě (emoci), ve které zasedáte vy a vaše holčička k učení. Ona je nešťastná a má strach, zda si s úkolem poradí. Vy jste v náladě o hodně výš než ona – srší z vás dobrá nálada a nadšeně ji povzbuzujete. Tím ji však totálně ubíjíte. Pokud je mezi dvěma lidmi velký rozdíl v jejich momentální emoci, nemohou najít společnou řeč a není jim spolu dobře. Představte si, když jste něco pokazili v práci a báli se, jak se to dořeší, zda vás šéf nevyhodí. A v tom přijde nadšená kolegyně bez starostí a začne vám líčit své úspěchy. Zlepší vám tato kolegyně náladu? Nebo ještě více prohloubí vaši depresi? No? A přesně tak to bude i ve vašem učení s dcerkou. Vy se ji snažíte sice rozveselit, ale vaše přehnaná energie ji bohužel ubližuje. Svou náladou byste se k ní měla snažit přiblížit. Ona z vás pak cítí, že ji rozumíte a i do úkolu se pouští ve větším klidu. Než abyste řekli: „Jé, to je parádička, tak lehoučký úkol, to zvládneme za 10 minut.“ – Řekněte: „Já ti rozumím, zase toho máš dneska hodně, že? Teda, tolik úkolů. V klidu to zvládneme…“

Kde a proč vznikají poruchy učení?

Problémy se čtením nebo problémy se psaním vznikají velmi často u samého začátku studia daného předmětu. Naší zkušeností je, že děti, které tyto potíže trápí, mají nedostatky v základech. Dítě přijde do školy, kam se většinou těší, a začnou se na něj hrnout nové pojmy: písmenko, hláska, slabika, slovo, věta, samohláska, atd. Většinou slyší tato slova poprvé, a pokud jim nejsou tato slova řádně vysvětlena, pokud si je nezažijí, tak mají hned od začátku nepochopení. A jak asi člověka baví někde sedět 45 minut a poslouchat a dávat pozor, když nerozumí tomu, o čem přednášející mluví? Nebo v tom nemá úplně jasno?

Ve kterém věku lze odhalit problémy s učením?

Problémy s učením lze samozřejmě pozorovat už v předškolním věku. Můžete pozorovat, že dítě je nesoustředěné, roztěkané, nebaví ho různé činnosti.

Ale pozor – je třeba zdůraznit, že pokud dítě chce nějakou činnost dělat a těší se na ní, pak mu to ale nejde, jak by si přálo a nedostane takovou pomoc, aby mu to šlo, tak se nemůžeme jeho netrpělivosti nebo nesoustředěnosti divit. Jak dlouho Vy sami vydržíte u činnosti, která Vám nejde?

Dalším možným faktorem může být to, jak je dítě tvořivé. Pokud je dítě zvyklé sledovat od útlého dětství televizi několik hodin denně místo toto, aby samo něco tvořilo a bylo k tomu vedeno, pak nemůžete očekávat, že v 1. třídě bude dítě hodně aktivní a tvořivé. Sami určitě víte, jak se Vám chce do práce po víkendu stráveném před televizní obrazovkou. Pro některé lidi je normální přijít domů z práce a pustit si televizi a nechat se jen unášet televizním programem. Děti to vnímají a není těžké si na tento styl života zvyknout. Když pak má dojít ke změně a člověk má něco dělat sám za sebe, tak to není vždy tak jednoduché.

Jaké věkové skupiny navštěvují Studijní centrum BASIC ?

Dochází k nám děti od první třídy, u kterých se začne objevovat nějaký problém a jejichž rodiče si uvědomují, jak je důležité nenechat problém narůst. Kromě těchto nejmladších pak průběžně všechny věkové kategorie, vždyť potíže ve studiu mohou nastat kdykoliv. Na doučování dochází také hodně žáků z druhého stupně, kteří nemají prospěch podle svých představ a chtějí se dostat na střední školu. Dále pracujeme i s dospělými, kterým nezvládnuté školní základy dělají potíže v zaměstnání, dalším vzdělávání nebo při domácím učení s dětmi.

Můj syn je ve druhé třídě, čte dobře, žádnou poruchu nemá. Při čtení však zívá, ošívá se a vůbec ho to nebaví. Co máme zvolit za knihy, aby ho čtení bavilo?

Od čtení odrazuje hodně textu na stránce. Zvolte knihy bohatě ilustrované a  s jednodušším textem. Obrázky u textu pomáhají k lepšímu porozumění. Knihy ke čtení vybírejte společně – on ať si vybere téma a vy vyberete vhodně upravenou knihu. V knihovnách je velký výběr velmi krásných knih. Nezapomínejte s ním o přečteném mluvit. Ptejte se ho, co si právě přečetl a tím zjistíte, jestli doopravdy všemu rozumí a zná význam slov.

Naše dcera chodí do čtvrté třídy a má problém se slovními úlohami. Když je má řešit, tak se u nich vzteká.

Podle toho, jak popisujete problém u vaší dcery, tak je zřejmé, že si neumí představit, co se ve slovní úloze děje, o co v ní jde. Potřebuje názornost. Ať si dělá nákresy nebo jiné znázornění, pak lépe pochopí děj slovní úlohy a napadne ji řešení. Někdy je opravdu důležité, aby si dítě slovní úlohu prožilo. Pokud se bude úloha týkat nakupování, věnujte čas hře na obchod, kde si dítě celé zadání postupně prožije a pochopí, jak vše matematicky zvládnout.

Proč se pořád řeší u dětí čtení? Připadá mi, že se tomuto tématu věnuje příliš mnoho pozornosti.

Když se člověk nenaučí pořádně číst, brání mu to v dalším vzdělávání. Dítě, které nerozpozná a správně nedokáže přečíst písmena, následně z nich tvořit slova a věty, už nemá prostor pro to, aby pochopilo, co si přečetlo. Nemůže se proto pořádně nic naučit. Takovému dítěti pak někdo, nejčastěji rodiče, musí látku převyprávět a vyložit. Ovšem předtím se to musí sami naučit. U dětí se problémy nabalují jak sněhová koule a nedostatky ve čtení se projevují i v dalších předmětech (pravopise, matematice, cizích jazycích, ….).  S dětmi se tento nedostatek táhne i na střední školy. Zde řeší některé školy tento problém nově zavedeným předmětem – čtení s porozuměním. Nejde totiž jen o to, že studenti špatně čtou. Někteří mohou číst dobře, ale povrchně a bez porozumění studovanému textu. Nezáleží na tom, jestli dítě půjde na střední či vysokou školu – všechny nemohou studovat. Ale i když půjde na učební obor, což je také velmi hodnotné, stejně tak by mělo dobře ovládat všechny základy učení. Co může být pro děti hodnotnější dar do budoucnosti než jim zabezpečit možnost vzdělání, chápání a přijímání informací. Vzpomeňte si, jak často i my sami potřebujeme něco přečíst a hlavně tomu rozumět. Vyplňovat formuláře či podepisovat různé smlouvy. Jak to v této době leckdy dopadá, když si něco správně nepřečteme, vidíme kolem sebe každou chvíli. Takže důležitost čtení není snad nutné více zdůrazňovat.

Musíš se učit!

Kolikrát jste již svým dětem řekli větu: „Musíš se učit!“? A pozastavili jste se někdy nad tím, co po dítěti vlastně chceme, když to říkáme?

Co tedy znamená „studovat“?

Chodit do školy a mít dobré známky? Odmaturovat na samé jedničky? Dokončit vysokou školu? Tohoto všeho někteří dosáhnou, přesto však nejsou schopni se v životě uplatnit.

Přestavte si, že chcete vysvětlit známým cestu na vaši chalupu. Jednoduše nakreslíte obrázek nebo otevřete mapu a je to jasné. Nemusíte nic složitě vysvětlovat. Naše dítě uslyší slovo „lípa“ a chce vědět, co to je. Můžeme mu to složitě vysvětlovat, popisovat, hovořit o tvaru listů a barvě kůry. Bude to však stačit, aby si dítě vytvořilo přesný obrázek lípy v hlavě? NE! Mnohem lepší je, když vezmeme dítě a ukážeme mu skutečnou lípu. Necháme ho osahat si její kůru, prohlédnout si tvar listů. Pomoci by mohla i fotografie či obrázek v knize.

Pojďme se na to podívat z druhé strany: co bychom měli jako rodiče vědět?

Určitě své dítě při učení pozorujte! Všímejte si jeho fyzických reakcí. Někdy se mohou dostavit neoptimální fyzické reakce: pálení očí při čtení, zívání, ztráta pozornosti…

Častokrát to řešíme nucením dítěte k učení, slibováním odměn, trestáním – ale závěrem přijdeme na to, že to stejně nepomohlo. Proč? Jednoduše proto, že si tyto projevy dítě nevymýšlí. Jsou to projevy související s nepochopením textu. Dítě si nedokáže představit, o čem čte. Pokud budeme dítěti věnovat čas a pracovat s ním, s překvapením zjistíme, co vše děti nevědí a nedokáží si představit. Trest to rozhodně nevyřeší! Lépe uděláme, když budeme dítěti ukazovat skutečné předměty nebo ho naučíme pracovat s encyklopedií. Vzbudíme tak zájem žáka o učení. Jednoduše řečeno – k tomu, co se učíme (studujeme), potřebujeme vždy hmotu – fotografii, obrázek, skutečnost, názornou ukázku. Není třeba mnoho zbytečného vysvětlování.

Toto je jedna ze tří bariér, která se může při učení objevit. Věnujme jí pozornost a naučme dítě správně postupovat.

Sára nastoupila v září do první třídy. Ve školce byla velmi šikovná, ale nyní bojujeme neskutečně se čtením. Ze zdravotních důvodů jsem se jí nevěnovala, ale učení nečekalo a teď si zoufáme. Nestačíme školnímu tempu. Dcera není schopná číst požadované texty ze slabikáře.

Je nutné zvládat učení (čtení, počítání, psaní…) po GRADIENTU. Gradient je způsob učení nebo dělání něčeho krok za krokem. Každý krůček musí být zvládnut perfektně a teprve pak se může postoupit na složitější látku. Představte si tuto situaci: Dcera potřebuje zvládnout pěkně čtení – můžeme to přirovnat k tomu, že vylézá pro špruslích žebříku až úplně nahoru. Na počátku března jsou prvňáčci někde na „příčce číslo 13“. Zvládá vaše dcera dobře předchozích dvanáct příček žebříku? Pokud ne, nemá smysl ji mučit. Chápete již nyní, proč je při společném tréninku tak otrávená? Látka je na ni příliš náročná. Musíte se vrátit zpět a najít, kde problém nastal a v tom místě začít trénovat. Pokud se pletou nějaká písmena, tak jim musíte znovu věnovat dostatek času – vymodelovat si jejich tvary, napsat je, hledat v textu…. Jakmile bude mít Sára větší jistotu, pak postupte o stupínek výše a začněte trénovat slabiky. Pokud v nich nebude jistota, nemá smysl pokrčovat na dvouslabičná slova – nikam by to nevedlo. Pouze k odporu dětí a ještě větší nechuti. Rozhodně můžete využít bezplatnou konzultaci v BASICu a společně se podíváme na různá čtecí cvičení a nasměruji vás, jak začít čtení bez konfliktů a slziček zvládat. Případně lze využít našich služeb a docházet na doučovací hodiny k nám.

Ani na doučování však neumíme kouzlit a žáčkovi musíme dopřát čas na dohnání všeho, co nebylo důkladně procvičeno a pevně uloženo.

Rozhodně bychom se neměli spoléhat na to, že se to někdy samo zlepší. Držíme vám palce a rádi vám doporučíme cvičení při osobní konzultaci.

Veronika Masopustová

Vzdělávání dětí se věnuje od roku 2013. Nyní je ředitelkou studijních center BASIC v Jihlavě a Pelhřimově a pomáhá ostatním pobočkám. Na celostátní úrovni se věnuje též propagaci studijních center BASIC.

Profil na LinkedIn