Slovní druhy a jak na ně… pokračování

Publikováno: 21. 9. 2020 | rubrika: Jak na učení

V minulém článku jsme rozebírali slovní druhy od podstatných jmen po slovesa. Tedy ohebné slovní druhy.

Dnes bychom se podívali na druhou skupinu – neohebné. Mezi ně patří příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Neohebné se jim říká proto, že nemění svůj tvar, tzv. neohýbají se.

Opakování = matka moudrosti

Už dlouho se toto motto používá a nám nezbyde nic jiného než se k němu vrátit. Pokud se s dítětem učíte nějakou novou látku, musíte ji opakovat. Zatrénováním totiž v hlavě zůstane déle a student si tak látku zautomatizuje. Takže pokud jste nezadrilovali předchozí slovní druhy, šup na to. 😊 Mohlo by se stát, že se pak začnou motat do kupy s následujícími. A které to jsou?

Příslovce

Tento slovní druh vyjadřuje bližší okolnosti děje, proto rozvíjí sloveso, kterým se na něj ptáme. Hlavní otázky jsou tedy: kam, kdy, kde a jak. Máme například větu „Jdu se psem domů.“ V tomto případě je příslovce domů – zeptáme se na něj „Kam jdu?“ – odpovíme „Domů.“. Takto postupujeme i u ostatních slov. Důležitá vlastnost příslovcí je, že jsou tvořeny jedním slovem. Spojení slov do školy už je poskládané ze dvou slovních druhů (předložka a podstatné jméno). Určitě víte, proč je důležité se orientovat v předchozích slovních druzích.

Pokud trénujete příslovce, zkuste do toho zařadit i pohyb. Máte příslovce pryč? Ať odejde. U příslovce dolů si student může sednout na zem. Nahoru zase zvednout ruku. Hrajte si, bude vás to víc bavit.

Předložky

Dej to na stůl. Počkej před domem. Jdeme do školy. Předložky jsou další neohebný slovní druh, který dáváme před slova. Proto předložky. Funkci mají jednoduchou – blíže určit místo, čas či další okolnosti. Oproti předponám se však píší zvlášť. Na to je nutné pamatovat. Nejčastěji je najdeme ve spojení s podstatnými jmény, zájmeny nebo číslovkami. Např. pod stromem, k tobě, ve čtyři. Pokud máte problém, že dítě píše předložky dohromady se slovem, vysvětlete si významy slov. Znamená něco slovo vhokeji nebo můžu říct hokej samostatně?

Spojujeme

Spojky jako osmý slovní druh v pořadí v tom mají jasno. Rádi se kamarádí, takže spojují jednotlivá slova nebo věty v jeden celek. Například: babička a děda; babička nebo děda; běhám, protože chci; půjdu, když nebude pršet… Dá se toho vymyslet spoustu. Kromě toho, že se píšou spojky uprostřed nebo po čárce ve větě, je nutné vysvětlit dětem, že mohou být i na začátku věty (Když se rozpršelo, utekli jsme.) – Kdo vytvoří více vět? 😊

Částice

Jeden z nejtěžších slovních druhů. A taky hlavně proto, že je jich málo a dětem se špatně rozeznávají. Ano, prý se to říká. Najdete v téhle větě nějakou částici? Jsou tu hned dvě – ano a prý. Mezi částice se řadí slova, která dost připomínají spojky, ale funkci mají odlišnou. Mají za úkol uvozovat věty a vyjadřovat přání, zvolání nebo rozkazy. A v kterých větách je třeba najdeme? Ale to je strašné! Kéž by se to nestalo! Jen aby nespadl. Ať dostanu jedničku. Pořád se motají? Vymyslete s dětmi spoustu přání, které by samy chtěly splnit.

Vrr… Haf!

Citoslovce patří mezi nesnadněji rozpoznatelné druhy a dětem se dobře určují. Už jen proto, že vyjadřují zvuky a děti tím pobaví. Co tedy může patřit mezi citoslovce? Zvuky, emoce, nálady, a jak už z názvu (cito-slovce) vypovídá, i city a citové reakce. V tomto případě děti vymýšlejí příklady velmi rády. Nechte je některé i předvádět, ať se jim vžijí pod kůži.

Slovních druhů je dost, pro některé jsou obtížnější než pro jiné. Někdy také obsahují spoustu chytáků. Orientace v nich je však důležitá, protože bez ní si děti ve větném rozboru moc neškrtnou. Procvičovat můžete všude. Dívejte se kolem sebe a příklady ukazujte v reálném světě.  Čím víc praktických příkladů děti uvidí, tím více se jim to zautomatizuje.

A teď dejte slovním druhům co pro to! 😊

Předchozí článek ->

Článek pro vás připravila: Kamila Škrdlová, Veronika Smejkalová